Byla příprava na letošní olympijskou sezonu v něčem výjimečná?

Určitě především v její délce i větší kvalitě a pestrosti. Téměř pět týdnů se naše skupina připravovala v Austrálii, kde to při svém už třetím pobytu dost dobře znám. Tři až čtyři dny si sice zvykám na časový posun, ale jinak jsou tam ve všech směrech parádní podmínky, včetně suprového kanálu.

Na žádný problém jste tam teda nenarazila?

Dobrou náladu nám zkazila nějaká bakterie, která se objevila ve vodě, a tak zbývajících plánovaných deset dní našeho soustředění jsme strávili v Emirátech. Mně však tato změna nevadila, velice jsem si vážila toho, že jsem se šest týdnů mohla na letošní sezonu výborně připravit.

Zmínila jste se o pestrosti přípravy. Můžete prozradit, v čem byla tato pestrost příjemná?

Kromě náročného tréninku a dvou užitečných závodů jsme podnikli několik zajímavých výletů. Například jsme se podívali do Sydney, vydali jsme se na Modrou horu a navštívili i krásnou zoologickou zahradu, kde jsem měla možnost hladit bílého klokánka a povídat si s ním.

O čem jste spolu hovořili?

To nikomu nepovím, je to mé tajemství. (smích)

Jak jste řešili stravování?

Vařili jsme si sami a střídali jsme se, každý den někdo jiný. Musím přiznat, že tím nejlepším kuchařem byl jeden junior, který nás třeba hned ráno překvapil palačinkami nebo lívanci.

Co z kuchařského kumštu prozradíte na sebe?

Vaření mi není cizí, mám moc ráda především italskou kuchyni. Přesto jízda na kanoi mi jde líp, ale v lodi si zase tolik nepochutnám.

Myslela jste daleko od domova také na vaše vysokoškolské studium?

Studium mezinárodního obchodu na Vysoké škole ekonomické jsem původně chtěla zvládnout rychleji, než se mi to daří. Moji snahu však hlavně z časových důvodů často provázel stres, a tak jsem se rozhodla, že své studijní kroky trochu zpomalím. Učila jsem se i v Austrálii, abych ještě letos na jaře úspěšně absolvovala tři zkoušky a příští rok studium zakončila.

Vstupovala jste do letošní sezony s olympijskými představami?

Po návratu ze soustředění jsem cítila dobrou formu a s ní přicházela i touha po startu na olympiádě. O nominaci jsem se chtěla pokusit už v domácích kvalifikačních závodech, ale to se mi nepovedlo. Moje soupeřky Knedlová i sestra Martina měly stále určitou šanci, a tak bylo jasné, že se rozhodne až na evropském šampionátu ve Slovinsku. Nervózní před startem závodu jsem byla jako snad nikdy, protože mi bylo jasné, že musím předvést to, na co mám, ale na trati se může stát cokoliv. A protože se mi to podařilo, tak netajím stoprocentní spokojenost.

O letenku do Paříže jste tedy bojovala i se svojí o tři roky starší sestrou Martinou. Mohlo to ovlivnit váš vztah?

Ani trochu. Když se jí nepodařilo dostat se do elitní desítky a já jsem si postupem do finále účast na hrách zajistila, tak byla první, kdo mi s nemalým dojetím gratuloval. Dokonce když jsem poskytovala rozhovory, tak vzala moji loď a odnesla ji na vážení. Přitom se musela smířit se svým nesplněným přáním. Jsem moc ráda, že náš vztah je tak krásný.

A jaký program máte do začátku olympijských her?

Tento týden se budeme v Paříži seznamovat s tratí, kterou sice už trochu znám, ale určitě to není na škodu. Jinak s trenérem jsme se dohodli, že omezím starty v několika závodech Světového poháru a větší pozornost budu věnovat tréninku. Na „svěťáku“ v Praze však chybět nebudu a navíc mě čeká mistrovství světa do 23 let. Hlavním cílem je ladit formu na vrcholnou akci letošního roku.