Třiatřicetiletý Vaclík posílil Olympiakos v srpnu 2021 po vypršení kontraktu v Seville. V klubu se stal jedničkou a pomohl mu k řeckému titulu, za tým z Pirea celkem odchytal 57 soutěžních zápasů. V zářijovém utkání Ligy národů ve Švýcarsku si ale poranil rameno a od chirurgického zákroku ještě nenastoupil. Olympiakos jako náhradu získal Alexandrose Paschalakise.

Huddersfield počítá s českým gólmanem na pozici jedničky místo zraněného Leeho Nichollse, jenž až do 26. kola odchytal všechny zápasy. „Tomáš hrál na nejvyšší úrovni v klubovém i mezinárodním fotbale. Jsem si jistý, že nám ve zbytku sezony pomůže a přinese do týmu zkušenosti,“ uvedl kouč Mark Fotheringham.

Vaclíka čeká s týmem boj o záchranu. Huddersfield je v tabulce druhé ligy až na 22. místě, které znamená sestup. Mužstvo s přezdívkou „Teriéři“ si elitní Premier League zahrálo naposledy v sezoně 2018/2019.

Huddersfield bude pro Vaclíka čtvrtým zahraničním angažmá. V letech 2014 až 2018 třiapadesátinásobný reprezentant nastupoval za Basilej a získal s ní tři tituly. Se Sevillou, kde strávil tři roky, jako náhradník vyhrál Evropskou ligu. V Česku chytal nejvyšší soutěž za Spartu a Žižkov.

Barák za „Fialky“ odehrál 23 soutěžních zápasů a vstřelil pět gólů. V Itálii si zahrál také za Lecce a Udine, kam zamířil v roce 2017 z pražské Slavie. V Česku působil také v mateřské Příbrami. V národním týmu má na kontě 35 utkání a osm branek.

Fiorentina na klubových stránkách nezveřejnila detaily smlouvy. Podle italských médií podepsal Barák, jemuž se v pondělí narodil druhý syn Dominik, kontrakt do konce června 2027.

Za Hellas zaznamenal Barák v 68 soutěžních zápasech 18 gólů. „Zdravíme Antonína a přejeme mu mnoho úspěchů v jeho další sportovní kariéře,“ rozloučil se veronský klub s příbramským rodákem.

Domácí měli lepší nástup do zápasu, ale dvě zajímavé možnosti Fridricha v rozpětí 20 sekund eliminoval gólman Mazanec. Naopak hosté hned z první přesilovky otevřeli skóre. Krenželokův faul rychle potrestal Nestrašil, jenž dostal na kruhu spoustu volného prostoru a po křížné Růžičkově přihrávce prostřelil Klimeše.

Diváky vzápětí zvedla ze sedadel rvačka Kaluse s Voženílkem a pak i série tří vítkovických přesilovek, ve které si však domácí vyložené příležitosti nevypracovali.

Zkraje druhé části také hosté selhali při dlouhé hře v pěti proti třem, a to i proto, že Marcinkovu ránu bravurně chytil Klimeš. Ale sekundu po vypršení obou trestů Nestrašil napříč pásmem nahrál Růžičkovi a ten z voleje podruhé rozvlnil vítkovickou síť. Byl to jeho dvacátý gól v sezoně.

Vítkovičtí své naděje v další přesilovce přece jen oživili, když v 36. minutě Raskob bombou překonal Mazance a snížil.

Brzy po startu třetí části mohl Lakatoš srovnat, ale Mazanec jeho střelu po ledě za záda nepustil. Ještě blíže byly Vítkovice vyrovnání v 56. minutě, Raskob však rozezvučel jen tyč. Už 137 sekund před koncem se tak domácí rozhodli pro power play, jenže bez úspěchu. Třinec tak i podruhé v sezoně v Ostravě těsně zvítězil.

Dohrávané utkání 43. kola hokejové extraligy:

HC Vítkovice Ridera – HC Oceláři Třinec 1:2 (0:1, 1:1, 0:0)

Branky a nahrávky: 36. Raskob (Roberts Bukarts, Mueller) – 6. Nestrašil (M. Růžička, Daňo), 24. M. Růžička (Nestrašil, Marinčin). Rozhodčí: Hejduk, J. Ondráček – J. Ondráček II, Špůr. Vyloučení: 6:7, navíc Kalus – Voženílek oba 5 min. Využití: 1:1. Diváci: 8459.

Sestavy:

Vítkovice: Klimeš – Raskob, Mikuš, Grman, Koch, L. Kovář, Gewiese, Prčík – Mueller, Lindberg, Roberts Bukarts – Lakatoš, Chlán, Fridrich – Kalus, Krieger, Kotala – Lednický, Dej, L. Krenželok. Trenér: Holaň.

Třinec: Mazanec – Marinčin, M. Doudera, J. Jeřábek, Zahradníček, Roth, Čukste – M. Růžička, Marcinko, D. Voženílek – Daňo, L. Hudáček, Nestrašil – Hrehorčák, M. Roman, Chmielewski – Kurovský, Dravecký, Hrňa. Trenér: Moták.

Pokud na začátku sezony o jeho výjimečnosti někdo pochyboval, tak teď už nemůže. Sedmnáctiletý Kanaďan Bedard po famózním mistrovství světa dvacítek, kde ho zastavili jen Češi, vyráží dech také v domácí juniorce WHL.

Po návratu ze šampionátu zde v šesti utkáních vstřelil tři hattricky a posbíral neuvěřitelných 21 bodů (15+6). Celkově tak má 85 bodů, v průměru sbírá už 2,5 bodu na zápas.

Pro porovnání – Connor McDavid, momentálně nejlepší hokejista planety, měl v ročníku před draftem bodový průměr 2,55, a to v o něco ofenzivnější lize OHL, navíc dával méně gólů.

Není divu, že Bedard přitahuje slovní spojení jako generační talent. Podle některých je nejnadějnějším hráčem od nástupu McDavida nebo dokonce Sidneyho Crosbyho.

„Když mě lidé srovnávají třeba s McDavidem, tak si říkám: ‚Vždyť ten chlápek má 700 bodů ve 20 zápasech NHL.‘ Myslím, že to, co teď předvádím já, určitě nemá takovou váhu,“ řekl Bedard stanici Sportsnet s očividnou nadsázkou v případě McDavidových statistik. „Je ale samozřejmě hezké, když svoje jméno vidíte vedle takových chlapů. Doufám, že si proti nim jednou zahraju, to by byl splněný sen.“

Málokdo pochybuje o tom, že tomu tak bude. A brzy. Bedard by se měl v létě stát jedničkou draftu a od podzimu hrát NHL. Otázkou je, za které mužstvo.

Na hokejistu, který může změnit tvář celé organizace, jako se to povedlo Crosbymu s Pittsburghem, mají spadeno všechny kluby z ligového suterénu. Draft je totiž zvýhodňuje. V zásadě platí, že čím horší postavení v tabulce, tím vyšší výběr.

Poslední místo však automaticky neznamená první volbu. NHL už v roce 1995 zavedla loterii, aby zamezila záměrnému prohrávání.

Systém prošel řadou změn a momentálně je relativně komplikovaný. Příští loterie se zúčastní všech 16 klubů, které nepostoupí do play off, ale protože je možné poskočit maximálně o deset příček, šanci na volbu číslo jedna má jen jedenáct nejhorších mužstev. 

Poslední tým je s procentuální šancí 25,5 k výhře nejblíž, u předposledního pravděpodobnost klesá na 13,5 procenta a postupně se snižuje až na tři procenta u jedenáctého nejhoršího celku. Novinkou je, že loterii lze vyhrát nanejvýš dvakrát za pět let.

NHL má za to, že tento systém zabraňuje úmyslnému prohrávání. „Nikdo to nedělá. Nebudete vypouštět zápasy, abyste zvýšili svoji šanci v loterii o pár procent. To je hloupost,“ řekl nedávno šéf soutěže Gary Bettman.

Vyvolal tím vlnu reakcí, zpravidla nesouhlasných. Takzvané tankování je totiž v uzavřených severoamerických ligách běžnou praxí. Smíření jsou s ním i fanoušci. Klubu, který nemá na to hrát o celkové prvenství, se zkrátka víc vyplatí zařadit zpátečku a shrábnout vysoké draftové volby.

Ne všichni v takovém klubu jsou zajedno. Hráči na ledě nic schválně nekazí, i proto, že často hrají o novou smlouvu. Stejně tak trenéři nerozdávají nesmyslné pokyny. Když však manažer nesloží konkurenceschopné mužstvo, hraje se těžko.

„Hráči a trenéři dělají pro vítězství všechno, ale ne všichni v dané organizaci tuto mentalitu sdílejí. Ne když je k mání generační talent,“ shrnul situaci web The Athletic s odkazem na Bedarda.

Zbytek textu pak působí v podstatě jako návod, jak zdárně prohrávat. „Špatní brankáři a špatné koučování jsou klíčem k úspěšnému tankování,“ hlásá například jeden mezititulek.

Kromě toho v zámořských médiích pravidelně vycházejí propočty toho, které kluby mají k Bedardovi nejblíž. Aktuálně to jsou Columbus, Chicago, Anaheim a Arizona. Šanci ale má třeba i Vancouver, odkud Bedard pochází. Ani poslední místo sice kvůli loterii nic negarantuje, ale skýtá větší šanci.

Pražské Slavii se podle všeho podařil mistrovský kousek na přestupovém trhu. Devatenáctiletý Christos Zafeiris patří mezi největší naděje norského fotbalu a je třetí nejdražší posilou sešívaných v klubové historii.