Útočník Karlových Varů se s devíti góly stal i nejlepším střelcem šampionátu, který se konal v Landshutu a Kaufbeurenu. O pozici nejproduktivnějšího hráče turnaje jej ve finále připravili Jonathan Lekkerimäki a Mattias Hävelid.

Nejlepší hráči podle direktoriátu turnaje:

Brankář: Hugo Hävelid (Švédsko),

obránce: Lane Hutson (USA),

útočník: Logan Cooley (USA).

All Star tým podle hlasování akreditovaných novinářů:

Hugo Hävelid (Švédsko) – Tomáš Hamara (ČR), Lane Hutson (USA) – Jiří Kulich (ČR), Logan Cooley (USA), Jonathan Lekkerimäki (Švédsko)

Nejužitečnější hráč: Jiří Kulich (ČR).

Zahraniční sudí proto ve šlágru ligové nadstavby nařídil penaltu, z níž Jean-David Beauguel srovnal na konečných 1:1.

Frankowski byl přesvědčený, že s kolegy u videa nakonec správně rozhodli i v dalších dvou sporných momentech na opačné straně. V první půli nejprve hlavní sudí zrušil penaltu po pádu domácího Stanislava Tecla a v závěru základní hrací doby po přezkoumání situace u monitoru naopak nařídil pokutový kop pro Slavii za Beauguelův faul vysokou nohou.

Domácí proti penaltě pro Plzeň v závěru nastavení vehementně protestovali, ale Frankowski byl přesvědčen, že rozhodl správně.

„Hráč Slavie se snažil odehrát míč nohou. Při prodloužení nohy ale balon nezasáhl. Prvním úkolem bránícího hráče v pokutovém území je hrát míč, což se mu nepovedlo. A pak podrazil protihráče tělem,“ řekl Frankowski po šlágru druhého kola nadstavby v rozhovoru pro O2 TV.

„Útočník nemohl pokračovat v útočném pohybu, míč měl pod kontrolou. Myslím, že jeho pravá noha byla podražena a upadl. Proto bylo potřeba nařídit penaltu,“ doplnil pětatřicetiletý polský rozhodčí.

Úvodní pokutový kop nařídil v závěru základní hrací doby poté, co u monitoru dlouho přezkoumával zákrok Beauguela vysokou nohou na slávistu Davida Juráska. Připustil, že v reálu faul nejprve neviděl, na situaci ho upozornil jeho krajan u videa.

„Byla to docela neobvyklá situace, protože se odehrála poté, co byl už balon v jiném prostoru. Musel jsem sledovat balon, protože okamžitě poté tam byly dvě zblokované střely, u kterých mohla být ruka. Nevšiml jsem si, že Beauguel kopnul hráče Slavie do oblasti mezi ramenem a hlavou. Musela to být penalta,“ vysvětlil Frankowski.

V 19. minutě nařídil po pádu slávisty Tecla přes brankáře Viktorie Jindřicha Staňka penaltu. Po zásahu videorozhodčího a přezkoumání situace u monitoru ale svůj původní verdikt zrušil, neboť plzeňský gólman nejprve zasáhl míč.

„Byl to rychlý protiútok. Snažil jsem se být co nejrychlejší, co to šlo, ale rozhodčí není nikdy rychlejší než míč. Z mé pozice to vypadalo, že brankář nezahrál míč a podrazil útočníka. Po diskuzi s VAR (videorozhodčím) mi odeslali záběr, na kterém bylo vidět, že brankář hrál rukou míč. Proto jsem zrušil penaltu i kartu,“ řekl Frankowski.

Plzeň díky remíze 1:1 udržela tři kola před koncem soutěže vedení v tabulce o dva body před Slavií.

Klíčový zápas v boji o titul jste nezvládli, tři kola před koncem už nemáte titul ve svých rukou. Proč?

Nastoupili jsme dobře. Soupeře jsme zatlačili, jak jsme před zápasem chtěli. Tušili jsme, že Plzeň si přijede pro to, co potřebuje, snažili jsme se do nich dostat za každou cenu. V první půli jsme měli šance, ale bohužel jsme je neproměnili, druhá půle se pak odvíjela od té první. Hosté zalezli, rozhodovalo se v šestnáctkách, kde jsme bohužel nebyli úspěšní.

Zápas nakonec rozhodl až nastavený čas, ve kterém se kopaly dvě penalty. Jak jste to poměrně zvláštní vyvrcholení duelu vnímal?

U první situace jsem ani upřímně nevěděl, co tam rozhodčí hledal, ale trvalo to strašně dlouho. Na monitoru jsem situaci viděl, za mě to byla jasná penalta, David (Jurásek) tam šel hlavou a kdyby neuhnul, Beauguel by ho kopl do hlavy.

Na penaltu jste se postavil vy. Stejně jako v prvním poločase, kdy ji rozhodčí Frankowski ve váš prospěch nařídil, ale nakonec odvolal. Byly to o to větší nervy?

Na penaltu máme předem určené hráče a já byl mezi nimi. V prvním případě jsem byl překvapený, že se nakonec nekopala, v závěru zápasu jsem to vzal sám na sebe. Na hřišti jsem byl nejzkušenější, a přestože to není jednoduchá situace, zase nejde o život.

O minutu později ale dostala stejnou výhodu Plzeň. Jak jste vnímal situaci, po které sudí odpískali faul Oscara na plzeňského Trusu? 

Když k té situaci došlo, rozhodčí už měl píšťalku v puse. Nevím, nevidím mu do hlavy, ale asi to chtěl udělat. Podle mě to penaltový moment nebyl. Navíc mě zarazilo, že měl na sto procent tu informaci od kolegy u videa a tentokrát se rozhodl velmi rychle. Jak sudí vedli celý zápas, bylo zvláštní. Nevím, jestli je tahle sestava zahraničních sudích optimální, to je ale spíš otázka na pana Příhodu (šéf komise rozhodčích). Každopádně obě byly písknuté, výsledek je 1:1, což vyhovuje Plzni.

Cítíte se poškozeni?

Kdybych řekl, že ano, vypadalo by to, že brečíme. Ale prostě si myslím, že u té penalty proti nám věděl, co dělá a celkově na něm bylo vidět, že je nervozní, často zbytečně vstupoval do hry. To nás ale neomlouvá, měli jsme vedení udržet.

Jak nyní hodnotíte své šance na titul?

Věděli jsme, že když vyhrajeme čtyři zápasy, nemusíme se na nikoho ohlížet. Teď musíme čekat na zaváhání Plzně.

Domácí tým měl v Letňanech zastoupení i ve finále žen, v němž obsadila Eliška Adamovská šestou příčku. Mezinárodní závod pod hlavičkou světové federace IFSC se do Česka vrátil po pěti letech.

Ondra postupoval do finále z děleného prvního místa, a proto lezl jako poslední. Od začátku ukazoval svou výbornou formu. První boulder vylezl na druhý pokus, při druhém se mu povedlý takzvaný flash, tedy zdolání napoprvé. Až na třetím boulderu se zadrhl, ale na jeho top se nedostal žádný z osmičky finalistů.

Úspěch na čtvrtém boulderu pak mohl Ondrovi zajistit triumf před domácím publikem. Napoprvé ještě těsně pod vrcholem spadl, ale druhý pokus už byl úspěšný a devětadvacetiletý český reprezentant mohl sdílet svou radost s více než tisícovkou fanoušků, kteří na večerní program dorazili.

Většina z nich viděla i ženské finále, v němž Adamovská zdolala jen závěrečný ze čtyř boulderů, k tomu si jednou připsala dílčí úspěch v podobě zóny. Vyhrála Rakušanka Eva Maria Hammelmüllerová, která měla jako jediná dva topy.

Adamovská se do finále dostala z osmé příčky až po protestu.

„Byla jsem na devátém místě, protože mi zapsali pokus navíc na jedničce, protože jsem teoreticky špatně nastoupila do boulderu. To znamená, že jsem neměla končetiny na čárkách, na kterých mají být. Ale oni mě sundali ještě před tím, než jsem je tam stačila přiložit, takže mi to jako pokus podle pravidel nemohli počítat,“ popisovala, proč nejdříve neprávem nebyla na postupové pozici.

Vstup do finále se jí nevydařil. S prvními dvěma problémy si neporadila. Na tom úvodním byla při jednom pokusu blízko zóny, ale zůstala těsně pod ní, a další šanci už si nevypracovala.

„Myslím, že tu jedničku jsem měla vylézt,“ posteskla si po závodě. Ve druhém boulderu opakovaně neuspěla při dynamickém přeskoku, když se nedokázala udržet na velkých oblých chytech.

Na třetí cestě poprvé zabodovala. Na druhý pokus zapsala zónu, ale pak se jí smekla noha a spadla. Znovu se do stejné pasáže nedostala. Na závěr si spravila chuť, když se mohla poprvé radovat ze zdolání finálového boulderu.

„Z toho mám obrovskou radost. To byly tak špatné chyty a já jsem měla tak špatnou kůži, že fakt nechápu, jak jsem to udržela,“ kroutila hlavou dvacetiletá česká reprezentantka.

Dvě finalistky se nedostaly na vrchol ani jednou, takže si povedeným závěrem vybojovala šesté místo.

„Já jsem extrémně spokojená, nebo nejsem extrémně spokojená, ale je to můj nejlepší výsledek v boulderech,“ dodala lezkyně, která loni vyhrála závod Světového poháru v lezení na obtížnost. Boulderingu se začala intenzivně věnovat s vidinu olympijských her v Paříži, kde bude kombinace obtížnosti a boulderingu.

V boji o bronz na šampionátu v německém Landshutu podlehli svěřenci trenéra Jakuba Petra 1:4 Finsku. Dvěma góly zařídili Seveřanům zisk cenného kovu útočník Joakim Kemell, který rozhodl ve 34. minutě, a kapitán Jere Lassila.

Češi sice vedli od 6. minuty po brance Ondřeje Bechera, ale v čase 9:05 zahájil obrat Kemell a nakonec pečetil výsledek Lassila. Nejdříve se prosadil v 55. minutě a potom ještě 49 sekund před koncem při power skóroval do prázdné branky.

Finové dosáhli na první medaili od roku 2018, kdy slavili v Čeljabinsku titul. Češi byli od svého posledního umístění na stupních vítězů mezi nejlepšími čtyřmi podruhé a stejně jako před čtyřmi roky v Rusku skončili čtvrtí.

Hned v úvodu ohrozil gólmana Leinonena kapitán Kulich, s devíti brankami nejlepší střelec turnaje. Ve čtvrté minutě šel pykat na trestnou lavici Soukup a v přesilovce pálil z levého kruhu Halttunen. Gólman Schnattinger si poradil i s tečovanou střelou Kiviharjua od modré čáry. V čase 5:27 se radovali z vedení Češi. Skóre otevřel v přečíslení dvou na jednoho po Barešově přihrávce Becher.

Finové mohli odpovědět hned vzápětí a Schnattingerovi pomohla po střele Kaskimäkiho horní tyč. Dočkali se v 10. minutě, kdy tečoval po Kiviharjuově pokusu od modré čáry puk do české branky Kemell. Seveřané mohli otočit stav na konci úvodní části při Sapouškově trestu, ale Hämeenaho a Halttunen v krátkém sledu netrefili odkrytou branku.

V 25. minutě nabídl českému týmu první přesilovku v utkání faul Kärkiho. Do boje o bronz vstupoval Petrův výběr díky 12 využitým početním výhodám z 28 příležitostí s úspěšností 42,86 procenta, ale tentokrát se neprosadil.

V čase 33:06 se dostali do vedení Finové. Po Kaskimäkiho první přihrávce ještě kapitán Lassila ztroskotal na Schnattingerovi, ale autor asistence vyražený puk přihrál volnému Kemellovi, který si připsal šestou branku na turnaji. Odpovědět mohl Kulich, ale tísněný ztroskotal s forhendovým zakončením na Leinonenovi.

Český tým se těžko prosazoval přes pevnou obranu Finů. Když se v 51. minutě dostal do dobré střelecké pozice kanonýr Kulich, trefil Leinonena do břicha. V 55. minutě získal Kemell v rohu puk, našel Lassilu a pojistil náskok Seveřanů. Petrův tým nedokázal závěr zdramatizovat ani v závěrečné hře bez gólmana, při které zamířil do prázdné branky Lassila.

Mistrovství světa hokejistů do 18 let v Landshutu (Německo):

O 3. místo:

ČR – Finsko 1:4 (1:1, 0:1, 0:2)

Branky a nahrávky: 6. Becher (Bareš, F. Němec) – 10. Kemell (Kiviharju, Lassila), 34. Kemell (Kaskimäki, Lassila), 55. Lassila (Kemell), 60. Lassila (Laakso). Rozhodčí: Magnusson (Švéd.), Schlittenhardt (USA) – Laguzov (Něm.), Nyqvist (Švéd.). Vyloučení: 2:1. Bez využití. Diváci: 1649.

ČR: Schnattinger – Hamara, Prčík, T. Tůma, A. Čech, F. Němec, J. Dvořák, Puchala – Kulich, Šapovaliv, Šalé – Bareš, Becher, Melovský – Rymon, Sapoušek, Š. Slavíček – M. Soukup, V. Polák, Plos – J. Gaspar. Trenér: Jakub Petr.

Finsko: T. Leinonen – Kulonummi, Kiviharju, Minkkinen, Grönlund, Kärki, Laakso, Heinonen – Kemell, Lassila, Kaskimäki – Nyman, Rönni, Halttunen – Hämeenaho, Bau, Uronen – Männistö, Hokkanen, Raiman – Vuorio. Trenér: Mika Marttila.