Vypěnil jako už dlouho ne. Po střetu Provoda se Šimkem, který sudí posoudil jako nepenaltový, seřval na dvě doby čtvrtého rozhodčího i pomezního.

Jindřich Trpišovský je pod tlakem, i když stále vede elitní domácí soutěž.

Tolik chtěl na lavičce Slavie konečně dobýt vítězství v základní fázi Ligy mistrů, ovšem splakal nad výdělkem.

A ještě na závěr slízl ostudný výprask 1:4 od kyperského Pafosu.

„Mísí se ve mně nejhorší pocity,“ přiznal.

Při první jízdě Slavie v Lize mistrů pod jeho vedením sice skončila na podzim 2019 bez výhry poslední ve skupině, ale mohla se chlácholit remízami na barcelonském Camp Nou i s Interem Milán a především sympatickou hrou.

Od zahraničních expertů sklidila pochvaly za svižný, aletický fotbal podložený agresivním presinkem.

V počtu naběhaných kilometrů za zápas slávisté vylepšovali rekordní tabulky.

Sedm z nich se v téhle disciplíně zařadilo do první pětadvacítky. Tomáš Souček dokonce mezi maratonci kraloval. Během šesti utkání nastřádal 76,121 kilometru, čtvrtý Vladimír Coufal 70,559 km.

„Po osmdesáti minutách měla Barcelona naběháno 97 kilometrů, zatímco Slavia 109. To je rozdíl dvanácti kilometrů, něco takového jsem v životě neviděl,“ prohlásil Arsene Wenger, když pro stanici beIN Sports komentoval přímý přenos bezbrankové plichty katalánské perly se slávistickým outsiderem.

Teď Slavia opustila nejnablýskanější a nejsledovanější klubové fotbalové jeviště bez fanfár. Její fotbal nikoho neoslnil. A výsledky už vůbec ne.

Čím to? „Potřebujeme mít kvalitativně širší kádr, i kvůli zraněním, která přicházejí,“ popsal Trpišovský jednu z hlavních příčin krachu v Lize mistrů.

Mnozí příznivci zalapali po dechu.

Je to vůbec ten chlapík, který na Žižkově, v Liberci a následně v Edenu provětral spící český fotbal progresivními vizemi po vzoru Jürgena Kloppa?

Ano, stále nosí kšiltovku, ovšem jinak se zdá, že jede na setrvačník.

Důkazem budiž i nářek nad nedostatečnou šíří kvalitního kádru. Pokud to měl být vtip, pak byl hodně nepovedený.

Zaprvé: v létě se z Edenu neslo, že Slavia má nejnabitější a nejširší kádr v éře šéfa klubu Jaroslava Tvrdíka a JT. Že každý post je parádně zdvojený.

Zadruhé: majitel Pavel Tykač umožňuje klubu neprodávat hráče za každou cenu a naopak se zbytečně neomezovat při jejich nákupech.

Zatřetí: přestupová politika áčka toho náležitě využívá. Ve Vršovicích se to příchody co půlrok hemží. Hašioka, Prekop, Sosseh, Jurásek, Kante…

Přidejme si k tomu kupu hráčů, které si Slavia vydržuje na hostováních. Řadu jedinců koupí a obratem je pošle jinam. Většinou s tím, že se podílí na jejich platu.

Naposledy Kanteho sešívaní ulovili v druholigovém brněnském Artisu a ihned ho přeposlali zachraňovat ostravský Baník.

Miliardář Tykač by si měl udělal inventuru transferů, aby posoudil, zda se tyhle investice vyplácejí, nebo by nebylo efektivnější začleňovat do prvního týmu talenty z vlastní akademie. Vždyť slávistický dorost postoupil do vyřazovací fáze mládežnické Ligy mistrů.

Trpišovský v minulosti posouval sebe i mužstvo právě upřímnými analýzami. V tomhle ročníku Ligy mistrů z toho slevil.

„Z kluků jsem úplně nadšenej. Mrzí mě výsledek. Po tom výkonu, který jsme předvedli, jsme měli na víc,“ konstatoval kouč po domácí prohře 0:3 s Arsenalem, ve kterém slávisté ani jednou nevystřelil na bránu.

Po porážce 2:4 od Barcelony v Edenu zopakoval: „Mohli jsme vytěžit víc. Oproti jiným zápasům jsme byli kompaktní.“

Po debaklu na Pafosu, který přiživilo vyloučení Jana Bořila, pravil: „Bóřa hasil situaci, o kterých se bavíme furt. Ztratíme míč na půlce, hrajeme ho zpátky, namažeme soupeři a ještě je z toho červená.“

Když si pustíte záznam inkriminovaného úseku, z něhož se vyklubala červená karta pro kapitána Bořila po pouhých 183 vteřinách jeho pobytu na trávníku, i mazákovi bylo rozhodně co vyčítat. A nejen jemu.

Slavia měla možnost založit útok konstruktivně od vlastního pokutového území. Vytvořila si přečíslení 4 na 3.

Jenže sáhla po riskantnější volbě. Pep Guardiola by běsnil, protože hvězdám Manchesteru City zdůrazňuje, že pravděpodobnost úspěchu dlouhého pasu do souboje je padesát na padesát. Kdežto v přečíslení se riziko, že přijde tým o balon, výrazně snižuje.

Slávisté to nevzali v potaz. Následovala nepřesná zpětná přihrávka a kyperský celek pádil do otevřené obrany.

Ani tak to ještě nemuselo skončit karambolem. Kdyby protřelý mazák Bořil ve chvíli, kdy už bylo jasné, že se soupeř zmocní balonu, běžel nazpátek, a ne do útoku (viz snímek).

Tahle školácká minela přispěla k tomu, že tým šel do deseti. Takže – aktuální slávistická hra neodpovídá požadavkům top mezinárodní scény.

Pokud se to má změnit, je třeba to zaregistrovat, natvrdo pojmenovat a zjednat nápravu. Bez ohledu na to, jestli se jedná o nejzkušenějšího profesionála či začínajícího smrkáče.

K inovaci repertoáru však musíte mít kolem sebe nikoli přitakávače, nýbrž odborně zdatné oponenty.

Trpišovský jednoho takového měl při zahájení slávistické mise ve sportovním řediteli Janu Nezmarovi. Jejich debaty byly tu a tam i bouřlivější, třeba při nutnosti dotažení očisty mužstva od hráčů, kteří nezapadali do fotbalu, kterým hodlali červenobílí dohánět Evropu. Ovšem ve finále z toho lízali smetanu všichni v klubu.

Jak je tomu teď? Do ředitelské kanceláře přišel nově místo Jiřího Bílka, u kterého nebylo patrné, že by byl nekompromisním nastavovačem zrcadla kouči áčka, Přemysl Kovář. Ten pod Trpišovským chytal a platil za baviče a tmeliče party. Jestli bude umět nyní šéfovat bývalému šéfovi, je zatím nezodpovězenou otázkou.

Každopádně one-man show v týmovém sportu neprospívá nikomu. Ani značce JT, ani Slavii, ani reprezentaci.