„Možná trochu hraje proti ní, že je to její první start, já jsem to tehdy běžela před světem. Ale ona má zas o dost lepší celou čtvrtku, myslím, že je to rozhodně v jejích silách,“ řekla novinářům před závodem. Bolová pak výkonem 36,86 smetla historický čas o 1,3 sekundy. „O pořádný kotel jsem o něj přišla. Běžela neskutečně, hned od začátku se do toho opřela. Klobouk dolů, to je šílený čas i na hladkou třístovku,“ komentovala to Hejnová v České televizi.

S dvaadvacetiletou Bolovou se vzhledem ke svým zdravotním problémům v posledních sezonách přímo na dráze mockrát nepotkala. „Ona byla hrozně mlaďoučká. Když jsem běžela v Curychu v hlavním programu, tak si ji vybavuju, že běžela v tom druhém běhu. Spadla na osmé překážce. Ale už tehdy jsem si říkala, že vypadá hrozně dobře. Pak jsme spolu běžely možná dvakrát, třikrát, ale to jsem byla skoro na konci,“ vzpomínala Hejnová.

Líbí se jí, že může další Evropanka prohánět rychlé Američanky. „Já jí hrozně fandím. A běhá teda neskutečně dobře. Škoda, že chytla takovouhle dobu. McLaughlinová je stejně stará, takže ji tam bude mít celou kariéru a bude mít hodně práce. Ale co předvádí už teď, je neskutečné. Je hrozně talentovaná,“ řekla a připomněla aktuální světovou rekordmanku a olympijskou vítězku Sydney McLaughlinovou.

Poprvé byla na Městském stadionu v Ostravě jen jako divák. „Je to hrozně fajn,“ pochvalovala si. V souvislosti se Zlatou tretrou nejvíce vzpomínala na životní rok 2013. „Podařilo se mi tady vyhrát celkem o hodně, doteď je to rekord mítinku. Byly úplně narvané tribuny, to jsem si užila moc.“

Těhotenství má zatím bezproblémové a rekreačně sportuje, ale dráha ji neláká. „Na stadion nechodím. Možná, když si jde přítel něco zaběhat, tak se rozcvičím, ale že bych běhala po stadionu, to ne. Spíš chodím do lesa nebo si zacvičit do posilovny,“ uvedla. Závěr kariéry měla hodně bolavý, loni kvůli zdraví vůbec nezávodila. „Mě bolel každý krok. Člověk si nějak zvykne, že nemusí na trénink, ale teď bych se proběhla. Člověka láká atmosféra. Ten adrenalin mi bude chybět do konce života. To je taková droga,“ připustila, když si prohlížela fanoušky na tribunách.

Prožívala jinou rozlučku, než si plánovala. „Představovala jsem si to tak, že se ještě proběhnu, ať už jakkoli, ale že se rozloučím přímo na trati. Fakt jsem nečekala, že to bude takhle rychlé. Ale je to fajn, lepší, než že bych na to musela čekat několik let,“ narážela na své těhotenství.

Díky vytrvalosti a výborné technice se dokázala měřit s nejlepšími. Držela krok, i když už bojovala se zdravím. „Už v roce 2015 mě achilovka hodně bolela. V roce 2016 jsem byla čtvrtá na olympiádě, pak pátá na světě. To jsou furt supr výkony. Je to hrozně těžká disciplína, ne vždycky se povede medaile. V tom finále jsou všichni hodně vyrovnaní. Já beru jako velký úspěch i tahle místa. Myslím, že i na ně budeme dlouho čekat,“ podotkla.

Talentovaným sportovcům podle ní někdy chybí potřebné odhodlání. „Mně přijde, že to chtějí tak na padesát procent. Že by chtěli být nejlepší, ale na druhou stranu nejsou schopni tomu obětovat všechno. Já jsem tomu odmlada obětovala všechno, chtěla jsem být mistryně světa,“ dodala.