Londýn (od našeho zpravodaje) – Když před dvěma lety dokráčela Markéta Vondroušová k wimbledonskému titulu, šlo o šok první kategorie. Česká tenistka totiž do té doby na trávě paběrkovala, na specifickém povrchu si vůbec nevěřila, navíc byla nenasazenou hráčkou.

Jejímu nezapomenutelnému travnatému zmrtvýchvstání zkrátka nenasvědčovalo zhola nic.

O rok později přenechala výsostný piedestal své krajance.

Slavnou trofej Venus Rosewater Dish po ní převzala Barbora Krejčíková. Byla až 31. nasazenou tenistkou a do turnaje vstupovala s tragickou sezónní bilanci 7:9 na zápasy.

Ze samotného dna se ale strhujícím stylem odrazila ke sportovní nesmrtelnosti.

Mezi zjevné kandidátky na titul se Češky neřadí ani letos, o senzaci by se v případě triumfu jedné či druhé už ale mluvit nedalo.

Obě jména se totiž pravidelně objevují v predikcích po celém tenisovém světě. Mluví a píše se o “černých koních”, případně o “ultimátních hrozbách”. Zkrátka o těch, které budou postrachem papírových favoritek.

Výmluvná je v tomto směru zejména analýza, kterou před startem Wimbledonu publikovala ženská tenisová asociace WTA.

Jde o takzvaný travnatý index měřící výkon na zeleném podkladu za posledních pět sezon, navržený tak, aby reflektoval jak nedávnou formu, tak i dlouhodobé úspěchy na trávě. Podle autorů má poskytovat celistvý obraz o tom, kdo si v posledních letech s tímto povrchem nejlépe rozumí.

Na prvním místě se v něm umístila Barbora Krejčíková, následovaná Markétou Vondroušovou. Na bronzové pozici skončila Tunisanka Uns Džábirová.

V druhé kategorii takzvaných pronásledovatelek se objevují Chorvatka Donna Vekičová, Kazachstánka Jelena Rybakinová, Italka Jasmine Paoliniová, Američanka Madison Keysová a Běloruska Aryna Sabalenková.

Ve třetí, složené z “konzistentních přispěvatelek”, potom Australanka Darja Kasatkinová, Lotyška Jelena Ostapenková, Ruska Jekatěrina Alexandrovová, Američanka Jessica Pegulaová a Ukrajinka Elina Svitolinová.

Britská BBC zase zveřejnila stručný seznam pěti tenistek, které bude záhodno v Londýně detailně sledovat.

Jsou v něm aktuální šampionka z Paříže Coco Gauffová, bývalá šampionka Jelena Rybakinová, teenage hvězdička Mirra Andrejevová, královna ranařek Madison Keysová a Markéta Vondroušová.

Její označení? Nenasazená hrozba.

Wimbledon zahájí už dnes večer duelem s Američankou McCartney Kesslerovou. Krejčíková začne obhajobu v úterý očekávaným střetnutím s Filipínkou Alexandrou Ealaovou.

Po třech soutěžích mistrovství České republiky v rallye jste jen 11 bodů za Janem Kopeckým. Jak vidíte své šance v boji o titul?

Český šampionát je letos našlapaný tak, jako nebylo od přelomu tisíciletí, a každý výsledek v první desítce je ceněný. Proto jsem rád, že se nám zatím daří sbírat pódiová umístění. Ale pokud to s útokem na titul myslíme vážně, potřebujeme také nějaká vítězství. Je to stále hodně otevřené a věřím, že se nám letos do boje o titul podaří výrazně promluvit.

Máte za sebou Rallye Pačejov. Před pěti lety vám tu došel benzin. Jak se něco takového může stát? 

To se může stát z mnoha důvodů. V tomto případě to byla chyba jednoho z členů týmu, který prostě natankoval méně, než měl. Pak už stačí jen málo a benzin prostě dojde. Ale rallye je týmový sport. Jsme jen lidé a chybu může udělat jezdec, spolujezdec, ale i mechanik. Patří to k tomu.

Zažil jste nějaký ještě bizarnější konec na soutěži?

Přiznám se, že mi benzin došel ještě jednou předtím, v roce 2013 na jedné amatérské soutěži. To jsme bojovali o vítězství a zůstali stát s prázdnou nádrží asi 400 metrů před cílem poslední RZ. Po asi 30 minutách se začalo cosi hýbat vedle nás v kopřivách a kamarád Jirka přispěchal s kanystrem benzínu. Na amatérské úrovni se tohle mohlo stát a závod jsme tak oficiálně dokončili asi na 70. příčce.

Proč jste se loni rozhodl vyměnit Škodu za Toyotu?

Přišla nabídka ze strany finské centrály Toyoty Gazoo Racing a rozhodl jsem se ji přijmout. Ačkoliv jsem rodák z Mladé Boleslavi, nikdy jsem neměl možnost úzké spolupráce s továrním týmem tuzemské automobilky. Takovou nabídku jsem na plnohodnotný test dostal paradoxně až od japonské Toyoty. Dobré vazby přetrvávají dodnes a náš projekt navíc výrazně podpořilo i dealerství Toyota Dolák a české zastoupení Toyoty. I zpětně jsem za tento kariérní krok velmi rád.

Oba vozy jsou specifikace Rally2, v čem se však liší?

Toyota má tříválcový motor, čímž se od ostatních konkurentů liší nejvíce. Na určitých typech tratí to může být i výhoda. Obecně ale platí, že Toyota těží nejvíce z velmi dobrého vyvážení auta a jízdních vlastností jako takových. Na motoru se v továrním týmu pořád pracuje a věřím, že bude v budoucnu ještě silnější.

Bylo těžké si na nové auto zvyknout?

Nebylo, Toyota mi padla do ruky velmi rychle. Největší rozdíl je právě ve využití tříválcového motoru a také zvyknout si na vibrace typické pro tříválce.

Ve světě rallye se pohybujete už 15 let. Jak moc se od té doby české automobilové soutěže změnily?

Na úrovni oficiálních závodů pořádaných pod Autoklubem startuji pravidelně od roku 2015. Za těch 10 let se samozřejmě spousta věcí posunula dopředu, ale stále platí, že organizačně jsou české závody na jedné z nejlepších úrovní napříč světem. Především co se týká bezpečnosti.

Musím také říct, že jen málokde na světě musí pořadatel pro uspořádání závodu překonat tolik překážek jako u nás. Hustota osídlení je tu veliká a získat veškerá povolení na využití cest je mnohdy už téměř nemožné. Všem pořadatelům za to patří velké poděkování a uznání.

Splnil jste si už všechny sny, které jste měl na začátku kariéry?

To zdaleka ne. Vždy říkám, že u sebe musím vidět neustálý progres, jinak v tom přestanu vidět smysl. Proto věřím, že ty nejvýraznější výsledky teprve přijdou.

Máte zkušenosti z podniků ME i MS. Jak z tohoto porovnání vychází česká rallye?

Jak už jsem zmínil výše, české soutěže jsou na velmi vysoké úrovni po všech stránkách. Jen je škoda, že na rozdíl od většiny zemí v Evropě u nás úplně chybí soutěže na šotolině. Postupně došlo k vyasfaltování většiny cestiček i třeba mezi poli a lesy, takže jsou šotolinové úseky spíše raritou.

Kterou rallye z těch, jež jste absolvoval, máte nejraději?

To je těžké říct, spíše proto řeknu tu, kterou bych určitě rád absolvoval. Rallye Monte Carlo.

A naopak, kam jezdíte nerad?

Žádnou takovou soutěž jsem zatím neabsolvoval, každá měla své kouzlo. A protože závodění miluju, vždy jsem byl šťastný, že mohu v danou chvíli řídit závodní auto.

Zopakujete si na podzim start na Středoevropské rallye?

Ano, v tuto chvíli to máme v plánu. Loni se nám podařilo vybojovat osmé místo absolutně a především druhé místo ve WRC2. Letos bych chtěl zkusit v naší kategorii bojovat s těmi úplně nejrychlejšími.

Pařížané v Atlantě nasázeli soupeři všechny branky už v prvním poločase. O úvodní dvě trefy se postaral Neves, jenž nejprve v šesté minutě otevřel skóre hlavou a v 39. minutě zakončil pohlednou kombinaci.

Následně si dal Avilés vlastní gól a v nastavení skóroval nadvakrát Hakimí.

Favorit mohl po přestávce šetřit síly a kouč Enrique brzy využil všech pět střídání. Inter Miami prošel skupinou bez porážky, dnes ale nevstřelil ani gól.

Proti svému bývalému týmu se neprosadil ani hvězdný Argentinec Messi a pořádající země přišla o posledního zástupce na turnaji.

Mistrovství světa fotbalových klubů – osmifinále:

Atlanta: Paris St. Germain – Inter Miami 4:0 (4:0)

Branky: 6. a 39. Neves, 45. vlastní Avilés, 45.+3 Hakimí.

22:00 Flamengo – Bayern Mnichov (Miami).

Kdo se podíval na živé skóre ve třetí sadě čtvrtečního 3. kola kvalifikace, kdy česká tenistka vedla nad Ruskou Anastasií Zacharovovou suverénně 5:1, možná o hodinu později nevěřil vlastním očím, jak zápas nakonec dopadl.

Češka měla šanci duel dvakrát dopodávat, přesto nakonec prohrála 6:7, 6:2 a 6:7.

Ještě o víkendu byla z nezvyklého kolapsu hodně zdrcená. “Strašně mě to bolí. Pořád jsem to ještě neskousla a jsem z toho špatná, stále tam jsou dost velké emoce. Ještě asi potřebuji pár dnů, abych se přes to přenesla,” řekla osmnáctiletá Češka Tenisovému světu. 

Na kurtu v Roehamtonu panovaly těžké podmínky, foukal ostrý vítr, který ztěžoval podání, na to se ale teenagerka nechce vymlouvat.

“Foukalo šíleně, to jsem ještě nezažila. Nakonec jsem se s tím ovšem vypořádala docela dobře, byla jsem si schopná s podmínkami poradit. Když se na to zpětně podívám, tak nevím, co se stalo,” přiznala Valentová.

Po zápase se radila i s trenérským týmem, ale ani ten nedokázal přijít na to, co bylo ve hře hráčky pražské Sparty špatně.

“Ta holka se za toho stavu úplně přepla a trefovala věci, kterým jsem ani nevěřila, že by dát mohla. Například byla přestřelka, já jí vrátila fakt těžký balón a ona mi to prostě utřela na lajnu. Trefovala úplně všechno. Nemyslím si, že by to bylo mnou, že bych udělala něco špatně,” uvedla.

Sama zápas považuje za nejhorší a nejbolestivější zážitek kariéry. Pořád ale živí naději, že se příběh v Londýně otočí v dobrý konec. Stále může být do turnaje nalosovaná jako “šťastná poražená”. 

“Ještě nějaká šance pořád je. Do úterý musím být v Londýně. Naděje umírá poslední,” dodala Valentová.

Talentovaná česká teenagerka má za sebou úspěšnou kvalifikaci v Paříži, kde si zahrála i grandslamové druhé kolo proti Američance a pozdější šampionce French Open Coco Gauffové. 

Třiadvacetiletý jezdec elitní stáje Lidl-Trek navázal na svůj premiérový triumf z roku 2023, který si vyjel rovněž na Slovensku v Tlmačích.

Vacek, jenž byl loni v Jevíčku hodně zklamaný z páté příčky, přijel po 196 kilometrech do cíle bok po boku se staronovým slovenským šampionem Lukášem Kubišem v čase 4:15:14.

O takřka minutu později dorazili první pronásledovatelé – v boji o stříbro porazil Matyáš Kopecký obhájce titulu Tomáše Přidala.

Závod, který se jel za velkého horka na sedm okruhů o délce 28 km a převýšení 382 metrů, vyšel Vackovi po taktické stránce. Účastník letošního Gira d’Italia ukázal výbornou formu.

“V posledních dvou kolech jsme s Lukášem Kubišem udělali závod a dokázali jsme se odpoutat. Nejprve to bylo pět lidí, pak v posledním kole už jsme tam byli jen my dva a dojeli jsme to až do cíle. Po tom loňském zklamání je to určitě taková satisfakce. Jsem rád, že český dres bude zase vidět ve World Tour a na těch největších závodech,” řekl novinářům Vacek.

Na čtvrtém až šestém místě se seřadili Jakub Otruba, Pavel Bittner a dlouhodobý suverén mezi domácími cyklokrosaři Michael Boroš.

Mistrovství ČR v silniční cyklistice v Bánovcích nad Bebravou (Slovensko) – závod s hromadným startem:

Muži elite (196 km): 1. M. Vacek (Lidl-Trek) 4:15:14, 2. M. Kopecký (Novo Nordisk) -52, 3. Přidal (Elkov-Kasper) -56, 4. Otruba (Caja Rural-Seguros RGA) -1:39, 5. P. Bittner (Picnic PostNL) -1:51, 6. Boroš (Elkov-Kasper) -1:52.