Roman Čechmánek byl brankář, jehož hvězda teprve pozvolna stoupala vzhůru, Josef Beránek a Tomáš Sršeň odehráli ve Vsetíně jen část sezony, byť Sršeň výraznou měrou pomohl také v play off. Rusové Alexej Jaškin a Andrej Galkin byli po příchodu velkou neznámou.

Až v příštích letech vedení přivedlo tahouny Martina Procházku s Pavlem Paterou, Michala Broše s Janem Tomajkem, a zejména šéfa Jiřího Dopitu. První mistrovský kádr se ale semkl kolem Antonína Stavjani a Rostislava Vlacha, který hrál ještě v letech 1992 a 1993 třetí německou ligu.

„Drtivá většina kluků byli odložení hráči Zlína: Zbyněk Mařák, Miroslav Stavjaňa, Michal Tomek, Luboš Jenáček a mnozí další,“ jmenuje tehdejší generální manažer Vsetína Petr Husička. „Navíc v týmu zůstalo hodně hráčů, kteří si v roce 1994 sami uhráli postup z první ligy,“ připomíná.

„Do sezony se šlo s tím, že uvidíme, jak nám to půjde. Jednoznačným cílem byla záchrana, na titul s námi nikdo nepočítal. Sázkové kanceláře možná měly vypsaný kurz, ale určitě si nás nikdo nevsadil,“ usmívá se Antonín Stavjaňa, který přišel jako velká posila do ještě prvoligového klubu.

Vracel se ze švédského HV71 coby ostřílený reprezentant, mistr světa a olympionik, a před mateřským Zlínem dal přednost Vsetínu. „Převážilo hlavně to, že jsem si chtěl zahrát s bráchou Miroslavem. A když jsme postoupili do extraligy, bylo jasné, že v klubu zůstanu,“ vzpomíná.

První ligu v sezoně 1993/94 klub z Valašska naprosto opanoval. Ačkoliv před startem ročníku necílil tvrdě na postup, suverénně prošel baráží a po třech letech ve druhé nejvyšší soutěži se poprvé posunul mezi elitu.

Zkraje první extraligové sezony však žluto-zelený nováček platil krutou vstupní daň. Úvodní vítězství zaznamenal až v šestém kole v Kladně. „Tam už fungovala formace Procházka, Patera a Otakar Vejvoda, navíc jsme se zdrželi na cestě. Přesto jsme vyválčili výhru 2:1,“ vybavuje si Stavjaňa.

Doma uhrál Vsetín několik nerozhodných výsledků a Lapač až v 11. kole poprvé zažil příchuť extraligového vítězství v zápase proti Litvínovu. „Byl to i díky částečné výluce v NHL turbulentní ročník a soupisky se docela měnily, ale nikoho nenapadlo, že budeme dominovat,“ říká bývalý bek.

Vsetínu pomohl v 16 zápasech zmiňovaný Beránek, nicméně potom se zámořská soutěž opět rozběhla a tehdejší reprezentační útočník odešel. „To už jsme však byli na koni. Hráči nasbírali potřebné zkušenosti a celý mančaft perfektně šlapal,“ doplňuje Stavjaňa.

Jste vesnice a máte šílený stadion

Klub vystupující v první extraligové sezoně pod názvem Dadák nakonec základní část dokonce vyhrál, čímž konkurenci dokonale vyrazil dech. Už jen kvůli tomu, že zprvu jakožto provinční oddíl čelil lehkým posměškům.

„Jihlavský trenér Jaroslav Holík psal do novin, že jsme vesnice, máme hrozné kabiny a šílený zimák. Každý byl proti nám braný jako favorit, ale za osm měsíců jsme zvedali pohár,“ pousmál se v seriálu Fenomén Vsetín bývalý útočník a místní rodák Miroslav Barus.

Podobnou historku přidává i Husička. „Když sem poprvé jelo Kladno, ve Vizovicích špatně odbočili a přes Klobouky pokračovali na Trenčín. Bylo více podobných připomínek, ale neřekl bych, že to trvalo dlouho. A náš tým to možná ještě motivovalo,“ přemítá s úsměvem bývalý manažer.

Vsetínští hokejisté naopak dokázali překlopit specifika malého města na svou stranu. „Každý, kdo prošel Vsetínem, na tu domáckou atmosféru rád vzpomíná. Ve Švédsku se o něčem takovém vůbec nedalo mluvit. Navíc tady jsme k sobě měli i jako bývalí hráči Zlína blízko,“ tvrdí Stavjaňa.

Cizinci na Valašsku zdomácněli

Blízko k hráčům mělo i tehdejší vedení s bývalými hokejisty Oldřichem Šteflem nebo právě Husičkou, který s hráči dopoledne před utkáním dokonce chodíval na led. „Věkově od nás nebyl příliš daleko a hokejové dovednosti pořád měl. Nebyl v tom problém,“ potvrzuje Stavjaňa.

„Jako malý jsem s hokejem ve Vsetíně začínal kolem roku 1965 a nikdy by mě nenapadlo, že o 30 let později budeme slavit titul. Tím, že jsem tady vyrostl, to pro mě bylo něco neopakovatelného,“ popisuje Husička, který později působil coby funkcionář i u reprezentace a v jiných klubech.

V základní části extraligy 1994/95 kralovalo vsetínské produktivitě duo bývalých Zlíňanů Mařák s Tomkem. Hned za nimi byl voskresenský rodák Galkin, jenž přišel spolu s Jaškinem. Jak Vsetín na dvojici Rusů přišel?

„Lexu Jaškina nám někdo doporučil, to už si nevzpomínám přesně. A součástí kontraktu bylo pozvání Chimiku Voskresensk na soustředění k nám do Vsetína. Tam se nám zalíbil právě centr Galkin, byť ještě lépe se nám jevilo jeho křídlo Sergej Berezin,“ vysvětluje Husička.

Berezina nezískal, ten posléze přes Německo zamířil do Toronta a v NHL odehrál celkem sedm sezon. Nicméně Jaškin s Galkinem se vyplatili, první z nich se v Česku dokonce trvale usadil a jeho syn Dmitrij reprezentoval zemi už na dvou světových šampionátech.

„Měli jsme ohromné štěstí na cizince. Spolu s Rusy tady byl za mého působení na delší dobu už jen Slovák Bobo (Roman) Stantien a všichni výborně zapadli. Lexa s Bobem doslova zdomácněli,“ libuje si Husička. Nakonec byli oba u všech šesti titulů, Galkin odešel v roce 1998.

První titul stál čtyřikrát méně než pátý

Vsetín vyhrál první ligu ještě pod patronací místní Zbrojovky, ovšem už v té době hokej finančně podporoval podnikatel Roman Zubík a jeho firma Sezooz založená na byznysu s ropou a lehkými topnými oleji. Bez peněz tohoto mecenáše by se klub možná nikdy nedostal na vrchol.

„Ale první titul byl vystavěný opravdu na skromných podmínkách. O to více si toho ceníme, protože tam byli i hráči, kteří po příchodu hvězd v příštích letech třeba ani nepokračovali v extralize,“ vyzdvihuje Stavjaňa, jenž působil ve Vsetíně do roku 1998 a extraligu s ním vyhrál čtyřikrát.

„V první sezoně podmínky určitě nebyly nadstandardní,“ odmítá Husička. „Odešel jsem v roce 1999 po pátém titulu, který stál asi čtyřikrát více než první. Myslím, že v roce 1995 měli v mnoha klubech lepší podmínky, až v pozdějších letech se nejen ve Vsetíně roztáčela finanční kola,“ říká.

Pozdější přefouknuté financování skončilo v roce 2007 administrativním vyřazením Vsetína z extraligy, Zubík strávil pět let za mřížemi. Nicméně zpět do roku 1995, kdy se Valašsko ponořilo do opojné euforie, neboť pavoukem play off vystoupal vedle Vsetína až do finále také Zlín.

Ve čtvrtfinále si Vsetín poradil s Litvínovem 3:1, v semifinále vyřadil bez jediné porážky České Budějovice. „Těžili jsme z ohromné síly doma. Na Lapači jsme nemohli prohrát, byla to veliká výhoda,“ vrací se Stavjaňa k roku 1995. „Doma jsme nezvládli jen první finále proti Zlínu, ale u nich jsme to kompenzovali,“ dodává.

Vyprodáno? Běž vytisknout další lístky

První finále začalo pro Vsetín tragicky, Zlín vedl na Lapači po dvou třetinách 6:0. Domácí v třetí části alespoň korigovali na 3:6, ve druhém duelu ubojovali výhru 2:1 a následně uspěli také ve Zlíně 4:2. V sérii hrané na tři vítězství stačil Vsetínu v tu chvíli jediný bod k senzaci.

Celý region žil hokejem a oba stadiony se plnily až po střechu. „Zájem o vstupenky, to byl obrovský problém,“ směje se Stavjaňa. „Lapač je oproti zlínskému stadionu menší, ale bylo to velké derby a myslím, že bychom naplnili i dnešní největší arény,“ přirovnává.

Vsetínský stadion měl tehdy oficiální kapacitu 5100 diváků, ale nakonec se jich na Lapač vtěsnalo i více. „Ty lidi se nedalo odmítat, snažili jsme se to neřešit. Když přišel pokladník, že je vyprodáno a co má teď dělat, řekli jsme mu, ať natiskne další lístky. Že to takhle zkusíme,“ přiznává Husička. „Byla 90. léta, dalo se udělat ledacos,“ dodává nostalgicky.

Čtvrté finále nabídlo vskutku kuriózní pointu. Zlín v třetí třetině vyrovnal na 1:1, ale už po 18 sekundách prodloužení inkasoval klíčový úder. Zlínský bek Pavel Kowalczyk nechal při rozehrávce puk v kaluži vody, což hned potrestal hostující Vlach a překonal brankáře Jaroslava Kameše.

Vsetínská střídačka vybuchla nadšením. Hráči vyskákali na led, trenéři Horst Valášek a Zdislav Tabara padli do radostného objetí. „Bylo to moc pěkné. Vůbec jsme neřešili, jak ten gól padl. Způsob, jakým to Rosťa využil, jen ukázal pohodu, jakou jsme měli,“ podotýká Stavjaňa.

„Oslavy byly hodně bouřlivé a srdečné. Ve Vsetíně k sobě mají všichni blízko, navzájem se znají, a podle toho to také vypadalo,“ doplňuje tehdejší opora zadních řad.

Začala nadvláda klubu, který opanoval extraligu také v letech 1996, 1997, 1998, 1999 a 2001. Aktuálně se Valaši snaží o návrat do nejvyšší soutěže. Jenomže po loňské účasti v baráži letos nepostoupili ani do finále první ligy, v semifinále padli s Jihlavou 3:4.

Miroslav Barus a Petr Husička vzpomínají na sezonu 1994/95:

Opoziční ODS dnes Janeckého vyzvala k odstoupení z rady města a z funkce ve fondu. Rozvojový fond Pardubice média zmiňovala při policejní razii v listopadu 2023 související s manipulací s veřejnými zakázkami.

„Jsem si vědom toho, že každý, kdo měl možnost seznámit se s obsahem usnesení o zahájení trestního stíhání, musí vědět jednu zásadní věc: není zde žádný důkaz o mém úmyslném protiprávním jednání, nebyla a není mi přičítána žádná způsobená škoda, žádné obohacení, žádná aktivní role v údajném pochybení. Policie mi klade za vinu skutečnost, že jsem se údajně nezastal správného postupu, přestože jsem se v dané věci při hlasování v představenstvu zdržel,“ uvedl bez bližšího upřesnění Janecký.

Policie po razii v listopadu 2023 obvinila z manipulace veřejných zakázek 19 lidí včetně bývalého primátora Martina Charváta (ANO) a jeho náměstkyni Helenu Dvořáčkovou a dvě firmy, později začala stíhat dalších šest firem. Charváta a Dvořáčkovou policisté obvinili za to, že chtěli ovlivnit, kdo získá zakázku na výstavbu parkovacího domu.

Vítěze soutěže, společnost Porr, se podle informací z médií snažili vyřadit tím, že si dali zpracovat znalecký posudek, který měl dokázat, že slibovaná doba výstavby je nereálně krátká. Posudek to ale nepotvrdil a Porr začal parkovací dům stavět, otevřen byl letos 1. února. Mezi obviněnými byli také tehdejší šéf Rozvojového fondu Pardubice a zastupitel první městské části Michal Drenko či předseda představenstva Rozvojového fondu Pardubice Pavel Nevečeřal. Tuto větev případu policie dosud neuzavřela.

Podle dřívějších informací Mladé fronty Dnes policisté začali v souvislosti s parkovacím domem vyšetřovat i zadání zakázky na provedení stavebně-technického dozoru na stavbě. Ten údajně představenstvo Rozvojového fondu Pardubice svěřilo firmě, která nepodala nejvýhodnější nabídku.

Zastupitel opoziční ODS Jan Mazuch dnes Janovského vyzval k odstoupení z rady města a z funkce ve fondu. Zastali se jej naopak zástupci koalice. Podle radního Františka Brendla (Společně pro Pardubice) by odstupování funkcionářů městských společností už při obvinění znemožnilo činnost těchto firem. Náměstek primátora Jakub Rychtecký (Žijeme Pardubice) vyjádřil za zastupitelský klub Janeckému podporu.

Podle Janeckého by měla pro každého platit presumpce neviny. „Nemělo by se o něm rozhodovat na základě domněnek, ale na základě objektivních skutečností,“ řekl Janecký. Uvedl také, že každý, kdo někdy pracoval ve veřejné správě, chápe, že člen představenstva se spoléhá na odborníky a informace, které má k dispozici.

Slovácko je po 27. kole a nedělním domácím debaklu 0:4 s Libercem v neúplné tabulce na 13. místě, k dobru má odložený zápas s Hradcem Králové. „Přestože trenér Smetana odvedl v klubu velké množství práce a do svého angažmá vložil maximální úsilí, tak se mu nepodařilo přenést jeho vizi do výsledků a herního projevu týmu,“ uvedl ředitel klubu Petr Pojezný.

„Představenstvo klubu se proto po důkladném zhodnocení situace rozhodlo přistoupit k jeho odvolání. Do doby, než bude pozice hlavního trenéra obsazena, povede tým asistent Tomáš Palinek,“ dodal Pojezný.

Tým z Uherského Hradiště na jaře dokázal v nejvyšší soutěži porazit jen poslední České Budějovice a vyhrál jediné z posledních devíti ligových utkání.

Dvaačtyřicetiletý Smetana převzal Slovácko v listopadu 2024 po Romanu Westovi, kterého klub odvolal na konci října shodou okolností rovněž po ligové prohře 0:4 s Libercem. Smetana přišel ze slovenského týmu MFK Ružomberok, s nímž dosáhl na vítězství ve Slovenském poháru. Dříve ostravský rodák trénoval ostravský Baník, Jihlavu nebo Hlučín.

V dosavadním ligovém ročníku tým Slovácka pod Smetanovým vedením odehrál 12 utkání, ve kterých zaznamenal dvě vítězství, čtyři remízy a šest porážek.

Nejlepší hráč světa Jannik Sinner nepřijel, pyká za doping. Další elitní hráči v pořadí, Carlos Alcaraz a Alexander Zverev, vypadli brzy. A domácí Američané se do finále také nepodívali: Taylor Fritz balil kufry po semifinále, Sebastian Korda o kolo dřív.

Přesto si organizátoři turnaje v Miami nakonec mohli pochvalovat, jaký příběh jim ve finiši prestižního klání na slavném Hard Rock Stadium vykrystalizoval.

Novak Djokovič versus Jakub Menšík. Nejvyšší věkový rozdíl ve finále „tisícovky“ od roku 1990: 18 let a 102 dní. Srb hrající o svůj vytoužený jubilejní stý titul, na druhé straně senzační teenager usilující o premiérovou trofej.

Duel učitele a do značné míry jeho žáka. Menšík ke Djokovičovi odmala vzhlížel a právě kvůli němu se jako malý pustil do tenisu. Před čtyřmi lety ho nejlepší hráč historie pozval k sobě do Bělehradu a předpovídal mu velkou budoucnost.

Kruh se uzavřel v Miami a Američané si „hollywoodskou“ story nadmíru užili. 

Když v neděli pozdě večer bývalý první hráč světa Jim Courier a populární moderátor Tennis Channelu Prakash Amritraj nového šampiona zpovídali, zářili při tom nadšením a několikrát se zmínili o „šíleném příběhu“.

„Měl jsem velké nervy, ale některé z nich jsem nechal před zápasem v šatně. Teď jenom prožívám svůj sen. Co k tomu dál říct. Prostě mi jen dál pokládejte otázky,“ rozesmál Menšík oba zpovídající.

Courier označil jeho cestu turnajem za velmi působivou a ptal se na to, jak zvládl dlouhé čekání. Finále totiž začalo kvůli dešti s šestihodinovým zpožděním.

„Ani nevím, jak jsem to zvládl. Bylo to strašně dlouhé. Cítil jsem každý nerv, každou sekundu. Klíčem bylo zůstat v klidu, což já nezůstal, ale aspoň jsem se o to snažil,“ znovu Menšík vyvolal smích.

Ve druhém setu už prý začal cítit křeče. „Ale když jsem se podíval na Novaka, zdálo se mi, že s tím také hodně bojuje. Jsem moc rád, že jsem to nejlepší ukázal v těch rozhodujících chvílích,“ podotkl.

Bláznivá přišla Courierovi s Amritrajem historka o tom, jak už měl Menšík před turnajem vyplněný papír se svou odhláškou.

„Ani jsem se nemohl postavit na běžecký pás. Byl jsem pod prášky, ale nic nefungovalo. Říkal jsem si, proč bych měl hrát, když ani nemůžu chodit,“ vyprávěl Menšík.

Jen díky tomu, že byl rozhodčí vyřizující odhlášky zrovna na obědě, zkusil poslední ošetření bolavého kolena. Zabralo to, za což fyzioterapeutovi ATP Alejandrovi Čech veřejně poděkoval při své závěrečné řeči.

„Najednou to bylo o něco lepší. Pořád jsem měl velké bolesti, ale nějak jsem zvládl první zápas a potom už se situace lepšila,“ dodal pro Tennis Channel.

„Je to šílený příběh a to, že tady mám teď trofej, je díky tomu ještě neuvěřitelnější,“ kroutil hlavou Menšík a Courier přitakal: „Vážně šílené, že tam rozhodčí zrovna nebyl.“

Čtyřnásobný grandslamový vítěz žasl zejména nad zvýšenou kvalitou Menšíkova druhého podání i nad tím, jak Čech zvládl tie-breaky proti tenistovi, který v nich během celé kariéry výrazně vynikal. „Jak jsi to udělal?“ ptal se Čecha. „Abych byl upřímný, nevím,“ krčil Menšík rameny.

Další bývalý americký hráč Patrick McEnroe, mladší bratr slavnějšího Johna, to mezitím schytal od fanoušků na sociálních sítích.

První část negativních ohlasů si musel přečíst už během neděle, kdy na X napsal: „Novak Djokovič dnes vyhraje svůj stý titul. Připojí se tak k dalším dvěma hráčům, kteří to dokázali. Kteří to jsou? Zkuste negooglit.“

Místo odpovědi se dočkal celé řady obvinění z neúcty vůči mladému českému tenistovi. Menšíka dopředu odepsal a tak druhý den sklidil ještě silnější vlnu kritiky.

Podívejte se na sestřih finále mezi Menšíkem a Djokovičem:

Boj o druhé místo se nesmírně dramatizuje, bude napínavý až do konce. Před týmy nejsou jenom poslední tři kola základní části, ale především pět zápasů nástavby, v ní se rozhodne.

Už se utkají napřímo jen protivníci z nejsilnější skupiny, každá ztráta bude velmi bolestivá, nedá se nahradit úspěchem se slabším soupeřem, dohnat někde jinde. Další možnosti nebudou. Bereš všechno, nebo nic.

Baník nyní stojí na druhé pozici, může si do nadstavby zajistit skvělé postavení, protože domácí prostředí skýtá určitou výhodu. Ale má nejméně zkušeností, což se může projevit.

Pro celou ligu je moc dobře, že se mu podařilo vklínit mezi trojici v posledních letech dominujících týmů.

Dlouho tvrdím, že tam patří. A letos to konečně potvrzuje. Ale až v nástavbě se prokáže, zda svou kvalitou jim může skutečně konkurovat.

Už sice poznal, že se dají tyto týmy porazit – zvítězil na Letné a v Plzni – ale teprve musí dokázat, že je schopen jim vzdorovat a sbírat body v každém vzájemném střetnutí.

Pro fanoušky musí být fantastická zpráva, že se vrátí na své Bazaly, že se město zavázalo k jejich stavbě. Mít svůj stadion je pro klub nesmírně důležité a pro celý region povzbuzující, věřím, že se Baník toho dočká a bude opět silnější. Nový moderní stadion navíc znamená přínos pro celý český fotbal.

Plzeň vstřelila na Letné čtyři góly, to je nevídaný počet. Pohled do historie to dokazuje, jde o výjimečný počinek, nebylo jich mnoho.

Nesou se kritické hlasy, že naprosto selhala obranná řada včetně brankáře. Já však neustále tvrdím, že defenzíva je záležitost všech, celého týmu. Prohrává celé mužstvo.

Je ovšem pravda, že směrem dozadu zodpovědnost a důraz na to neudělat chybu, narůstá. Sparťani jich udělali hodně, Plzeň je trestala. Čtyři góly jsou moc, zvláště když dva vstřelila, což většinou stačí aspoň k bodovému zisku.

Nikdy nehodnotím brankáře za konkrétní zákroky, nestál jsem mezi třemi tyčemi, ale vidím jejich výkony z pohledu obránce. A na ty sparťanské se snesla hodně ostrá až drtivá kritika.

Na základě vlastních zkušeností však vím, že brankář může i při chybě či zaváhání vždycky pomoci. Má všechno před sebou, čte hru. Vyběhne, sblíží unikajícího útočníka. Zkrátka chytí něco navíc. To pak činí rozdíl mezi dobrým brankářem a vynikajícím.

I když se teď Sparta hodně pranýřuje, má to pořád ve vlastních rukou. Opakuju – čeká nástavba, má s ní bohaté zkušenosti.

Slavii se rozpadla obranná řada. Přestože na Dukle neinkasovala, nepůsobila v defenzívě jistě, což se pochopitelně odrazilo i na útočné fázi. Při zakládání útoků, podpoře a dalším. I když musela řešit nepříjemné výpadky v základní sestavě, měla utkání s předposledním rozhodně zvládnout.

Na druhé straně je třeba pochválit výkon Dukly, hrála velice dobře. A pak také Slavia má luxusní náskok, tíha bezpodmínečně vyhrát na ní neležela. Kdyby na ni doléhali konkurenti a stáli bodově blízko, byla by tahle ztráta daleko citelnější. Vlastně by si ji vůbec nemohla dovolit.

Jestliže jsem upozorňoval, že dánský brankář Peter Vindahl spoluhráčům ze Sparty proti Plzni moc nepomohl, u slávisty Jindřicha Staňka je to úplně naopak. V rozhodujících situacích nebyl průměrný, ale vynikající, mužstvo podržel.

Názory, že ligové utkání je po reprezentačních akcích poněkud jiné, neberu. Slavia měla sice smůlu, že se jí zranili stopeři Tomáš Holeš v A – týmu a Štěpán Chaloupek v jedenadvacítce, ale to bohužel fotbal přináší. Nigerijský legionář Igoh Ogbu si přivodil újmu při tréninku.

Poukazuje se na to, že je program přípravy jiný, neboť mužstvo není spolu. Ale to přece nemá podstatný vliv. Splním si reprezentační povinnosti, to je pro každého fotbalistu čest a nabíjí ho hrdostí, pak se vrátím do ligy.

Nejde přece o tolik jiný zápas, aby to hráče narušilo. Mají velké zkušenosti, do výběrů jsou zváni jen ti nejlepší, právě proto reprezentují, protože se s tím dovedou vyrovnat.

Moc nechápu zvěsti, že v Mladé Boleslavi má po sezoně skončit švédský trenér Andreas Brännström. Moc mě překvapilo, že se něco takového vynese ještě před skončením soutěže. A jestli se taková spekulace objeví, má ji klub rázně utnout. I kdyby se nakonec ukázalo, že je pravdivá.

Dokud je o co hrát, a Mladá Boleslav usilovala o účast v nejsilnější skupině a chtěla opět hrát evropské poháry, tak se něco takového nesmí stát.
Vedení si trenéra vybralo, stojí za ním, má se proti takovým zvěstem bránit. Navíc podle mého názoru s ním uzavřelo delší smlouvu než jen do konce ročníku. Bavme se tedy o jeho odchodu, až když je konec soutěže. Hraje se až do poslední minuty.

Slovan Liberec přesvědčivě vyhrál na Slovácku, po vítězství doma se Spartou to vypadá, že jede. Že konečně naplňuje ambice, které vstupem movitého majitele a výraznými investicemi do kádru nijak netajil.

Výhra nad Spartou jistě hráče psychiky posílí, možná i naznačuje, že jde mužstvo dobrou cestou, ale pokud se neprobojuje do mistrovské části, je celá sezona o ničem. Jestli skončí na sedmé příčce nebo desáté je jedno. Vzhledem k vytčeným cílům je to málo.