Už odpoledne si postup do druhého kola zajistila pětačtyřicetiletá Květa Peschkeová, která společně s Němkou Vivian Heisenovou přemohla australsko-americký pár Astra Sharmaová – Hayley Carterová 6:3, 3:6, 7:5. 

V druhém kole Peschkeová s Heisenovou narazí na české soupeřky, Barboru Krejčíkovou s Kateřinou Siniakovou. Turnajové dvojky dnes porazily domácí dvojici Tanová – Hesseová hladce 6:3, 6:2.

Přes první kolo přešla také Lucie Hradecká. V páru s Němkou Laurou Siegemundovou přehrály Lauren Davisovou a Ankitou Rainovou dvakrát 6:4.  Naopak Renata Voráčová s Japonkou Katoovou už z turnaje vypadly, nestačily na domácí dvojici Burelová – Paquetová. 

Do deblové části French Open ještě dnes zasáhne ještě Marie Bouzková, která nastoupí po boku Sary Sorribesové-Torroové proti dvojici Jang – Ninomijová.  

Plíškovy spolu hrály po čtyřech letech

Karolína Plíšková je z minulosti dvojnásobnou semifinalistkou čtyřhry na akcích „velké čtyřky“. S Němkou Julií Görgesovou postoupily v roce 2016 mezi čtyři nejlepší páry na Australian Open a ve Wimbledonu a Plíšková pak byla v deblovém žebříčku jedenáctá. Naposledy hrála na grandslamu čtyřhru v Melbourne 2017 a s Görgesovou vypadly v prvním kole.

V posledních letech devětadvacetiletá Karolína Plíšková čtyřhru příliš často nehrála. Loni v roce omezeném pandemií koronaviru absolvovala dva turnaje v deblu a letos zatím jen jeden. Se svým dvojčetem Kristýnou nastoupily v březnu v Dubaji, kde skončily ve druhém kole.

Na grandslamu spolu Karolína a Kristýna nastoupily do čtyřhry několikrát a příliš se jim nedařilo. Přes první kole se dostaly jen v Paříži před šesti lety.

Obě sestry naskočily i do letošní singlové soutěže. Kristýna v prvním kole vypadla s Barborou Krejčíkovou, Karolína vydřela postup přes Donnu Vekičovou a ve druhém kole narazí na Američanku Sloane Stephensovou. 

Lipták obhajoval zlato z předloňského šampionátu v Lonatu, protože loni se plánované mistrovství Evropy ve francouzském Chateauroux kvůli pandemii koronaviru neuskutečnilo. Už v roce 2019 si prvním triumfem na velké akci v kariéře brněnský rodák zajistil účast na olympijských hrách v Tokiu, které byly přeloženy na letošní léto.

Skupinu na mistrovství světa máme za sebou a zlomový byl zápas se Švédy. Nevypadalo to dobře, ale ve třetí třetině se to otočilo. V tu chvíli jsem si říkal, že mnoho českých úspěchů vznikalo podobně. Po určitých bolestech a těžkých chvílích na začátku turnaje.

Kolikrát se proklouzlo do čtvrtfinále na poslední chvíli a byla z toho medaile. Takže pořád tvrdím, že to má takový vývoj, jaký to má mít.

Zápas proti Dánsku s tím, co říkám, souvisí. Nejsou to proti nim lehká utkání, poslední čtyři na MS skončila remízou a dvakrát jsme pak na nájezdy prohráli. Čekal jsem, že to bude nerozhodně i letos.

Asi jsem si neuvědomoval, že za stavu 0:1 jsme virtuálně balili kufry. Bral jsem to, že je to tak rozehrané. Na rozdíl od některých kritiků bych před frajery rád smekl klobouk, že to dotáhli ke dvěma bodům. Není sranda hrát většinu zápasu proti velkým hráčům staženým okolo brány.

Ano, byla chyba dostat se do takového stavu, ale oceňuju, že se potom projevila síla týmu. Znovu, stejně jako v třetí třetině se Švédy. Vidím tam potenciál, že když je mužstvo zahnané do rohu, něco vytáhne.

Když jde všechno hladce, pořádně nepoznáte, co v týmu je. Nenacvičí si situace, ke kterým může dojít v play off. Lepší prohrát ve skupině než ve čtvrtfinále. Mančaft je dobrý, ale přestože turnaj není obsazen nejlepšími hráči, ukázalo se, že není lehké potvrdit prognózy před MS.

Jsou tam nováčci, mladí kluci. Unést tohle v hlavě, to je běh na dlouhou trať. Je to o zkušenostech a dalších odehraných turnajích.

Co se týče jednotlivců, čtvrtá lajna bojovníků drží náš prapor nahoře od začátku, chyběl příspěvek pětek, od nichž se to čekalo. Nepočítám zápas se Slováky, ale cítím, že už tým má hlavu a patu. Všichni už ví, od čeho v mužstvu jsou, co se od nich žádá.

Utkání se Slovenskem nás maximálně neprověřilo. Oba soupeři už měli postup jistý, ale já mám pořád dojem, že to Slovákům proti nám nejde. Výsledky o tom hovoří. Čeští hráči ty slovenské dobře znají a nemají z nich takový respekt. Nastupují proti nim v extralize, nebojí se jich tolik jako kluků odjinud. To je můj osobní pohled.

Jinak musím říct, že Slováci hrají dobře. Moc se mi líbí, že dávají šanci mladým hráčům. Některé kluky znám z doby, kdy jsem dělal sportovního manažera ve Spartě a na slovenskou ligu jsem se jezdil dívat. Viděl jsem v nich potenciál, ale ještě na tom nebyli tak, aby ve Spartě dostali pozici v prvních dvou lajnách.

Nicméně rok od roku se zlepšují. Slovákům dorůstá generace, s kterou by na MS mohli častěji postupovat do čtvrtfinále a vůbec by se neměli bát o záchranu. Trenér Craig Ramsay je oblíbený, pomáhá mladým koučům. Poctivě obchází zápasy na Slovensku, není to jen dosazená figurka.

Správný základ tam je, Slováci se po dlouhé době probojovali ze skupiny a změří síly s Američany. Jsem zvědavý, jak jejich čtvrtfinále dopadne.

Co se týče našeho čtvrtfinále, jsou pro nás Finové podle mě přijatelný soupeř. Sice dosahují v posledních letech lepších výsledků než my, vozí medaile, ale zároveň je to tým, na který umíme zahrát.

Oni se sice napříč kategoriemi každý turnaj motají kolem medailových umístění, mají podobný počet medailí jako další členové pětky největších velmocí, ale mám pocit, že v Česku pořád vládne přesvědčení, že nejsme horší než oni. Myslím, že právě na Finy si z té pětky nejvíce věříme.

Je to pro nás dobrý soupeř. Vzpomínám si na čtvrtfinále MS juniorů před třemi lety, kdy jsme přes ně poprvé od roku 2005 prolezli do semifinále. Na střídačce byl právě Filip Pešán. Celý zápas nás mleli, nepůjčili nám puk, ale na nájezdy jsme postoupili my.

Jsou pro nás hratelní a myslím si, že se to potvrdí.

Neřekl bych, že musíme hrát stejně jako v třetí části se Švédy. To jsme byli zahnaní do kouta a výkon v takovém emocionálním vypětí se nedá udržet celých šedesát minut. Ale samozřejmě je potřeba začít dobře a dostat se co nejblíže maximálnímu potenciálu týmu.

Nemám obavu, že by kluci tíhu zápasu neunesli v hlavě. Od nešťastné prohry s Ruskem na úvod ušli nějakou cestu. Už byli v daleko horší situaci, mohli jet domů bez čtvrtfinále jako spráskaní psi.

Finy jsem ve skupině viděl v několika zápasech. Hltám je každý turnaj, hráče mám docela nasledované, ale pokud mám vypálit jedno jméno, řeknu Anton Lundell. V devatenácti letech je to hokejista s obrovskou budoucností. Je jedním z těch hlavních, na které si musíme dát pozor.

Vítězné mečboly českých tenistek Kateřiny Siniakové a Markéty Vondroušové na French Open. | Video: Asociated Press

Siniaková do zápasu proti 29. nasazené Kuděrmětovové dobře vstoupila a po zisku první sady vedla ve druhé už 3:0. Soupeřka ale dokázala skóre otočit a v rozhodující sadě se ujala vedení 5:1. Siniaková však odvrátila oba mečboly a ziskem šesti her za sebou rozhodla o postupu. Ve třetím kole ji čeká Slovinka Tamara Zidanšeková.

Vondroušová, finalistka antukového grandslamu z roku 2019, soupeřku hrající na divokou kartu převyšovala. Tanová si na úvod udržela podání a pak česká levačka získala devět gamů v řadě.

Dvacátá nasazená hrála na centrkutu Philippa Chatriera solidně od základní čáry, dobře se pohybovala a zvítězila za hodinu a dvě minuty hry.

„Jsem šťastná, že jsem vyhrála, a mám radost z první výhry na centrkurtu,“ lebedila si Vondroušová v rozhovoru s bývalou tenistkou Marion Bartoliovou. „Nebylo to tak snadné, je domácí a hrála jsem i proti fanouškům. Ale jsem ráda, že jsou diváci zpět v hledišti,“ doplnila.

Ve třetím kole je Vondroušová při svém pátém startu v Paříži teprve podruhé. Poprvé se jí to povedlo při zmíněné cestě do finále před dvěma lety.

Příští soupeřkou sokolovské rodačky Vondroušové bude buď další domácí tenistka Caroline Garciaová, nebo Slovinka Polona Hercogová.

Tenisový turnaj French Open v Paříži (antuka, dotace 34,36 milionu eur):

Ženy:

Dvouhra – 2. kolo: Vondroušová (20-ČR) – Tanová (Fr.) 6:1, 6:3, Siniaková (ČR) – Kuděrmětovová (29-Rus.) 7:6 (9:7), 5:7, 7:5, Vesninová (Rus.) – Kvitová (11-ČR) bez boje, Cirsteaová (Rum.) – Trevisanová (It.) 6:4, 3:6, 6:4, Ósakaová (2-Jap.) – Bogdanová (Rum.) bez boje, Kasatkinová (Rus.) – Bencicová (10-Švýc.) 6:2, 6:2, Zidanšeková (Slovin.) – Brengleová (USA) 6:4, 6:1.

Čtyřhra – 1. kolo: Peschkeová, Heisenová (ČR/Něm.) – Carterová, Sharmaová (USA/Austr.) 6:3, 3:6, 7:5.

Muži:

Dvouhra – 2. kolo: A. Zverev (6-Něm.) – Safiullin (Rus.) 7:6 (7:4), 6:3, 7:6 (7:1).

Poslední kolo dramatického nedělního závodu Lamborghini Super Trofeo na okruhu Paul Ricard očima pilota týmu Mičánek Motorsport powered by Buggyra. | Video: Buggyra

Po sobotním druhém místě ve své třídě Pro-Am se duo Bronislav Formánek – Josef Záruba v neděli na francouzské trati opět vydalo do bojů o nejvyšší mety,
Ten byl tentokrát úspěšný, byť v posledním kole Formánek podlehl tlaku Karola Base a pod šachovnicovou vlajkou projel jako druhý ve třídě.

Jenže jak je vidět také na videu (od času 1:40), polský rival předjel Huracán EVO v českých národních barvách dost nešetrně. Navíc to bylo pod žlutými vlajkami a ještě si zkrátil cestu mimo dráhu.

Následný protest se na ředitelství závodu setkal s pochopením, soupeři ze stáje VS Racing dostali vteřinovou penalizaci. I tak malý trest stačil k tomu, aby se tandem Formánek – Záruba posunul na první příčku hodnocení Pro-AM a celkovou sedmou pozici.

„Samozřejmě bych byl raději, kdybychom si to vítězství vychutnali na trati a nezískali ho v kanceláři, ale manévr, který nás o vedení připravil, nepochybně neregulérní byl. Nebýt jej, slavili jsme hned,“ hodnotil manažer týmu Jiří Mičánek junior.

Ještě před závody na trati, která je zapsaná i v kalendáři formule 1, představila italská značka nástupce současného speciálu pro pohárový šampionát – Lamborghini Huracán EVO2.